V sobotu tu na Islandu proběhly prezidentské volby. Byl zvolený, respektive znovuzvolený, současný prezident. Jméno si dohledáte, není důležité. Je to ten, který řekl, že Island nebude splácet dluhy za “své” banky. A místní ho zato milují. Co na tom, že byl zvolený už tuším na páté období, takže je určitě spojený i s érou předešlou. On toho totiž zřejmě napovídal hodně, ale k činům se zas tak moc nemá. Teda alespoň podle toho, co jsem slyšel. Situaci nijak sám nemonitoruju.

Za těch 14 dní pokeců s místními mám ale pocit, že už docela dobře vím, jak to bylo s tou Islandskou revolucí. Nic moc. “Přímá demokracie”, “lidi si konečně spravují zemi sami”, “Média nás neinformují o revoluci na Islandu”, bla bla bla. Kecy. Kecy. Kecy. Není to zase tak horké, jak se to u nás někdy hlásá, respektive jak by někteří chtěli, aby se o tom hlásalo.

Abyste mi rozuměli, já jsem fanda toho, co se stalo. Ano, po tom, co udeřila světová finanční krize naplno a přeúvěrované banky nemohly splácet dluhy o velikosti desetinásobku islandského HDP, nastala krize, lidé přišli o úspory, potom se naštvali, vláda byla svržena, sepisovala se (sepisuje) nová ústava (prý), byl zvolený nový revoluční parlament. A to je asi tak všechno. Zjednodušené, ano. Ale dalo by se říct, že zdejší revolucionářskou euforii vystřídalo smutné vystřízlivění a objevení, že “ty, které jsme volili, už nejsou těmi, kterými se zdáli dřív”. Hmmm, kde já jsem to jen už slyšel? 

Zřejmě bychom na toto vystřízlivění měli pamatovat už dopředu, až se zase necháme na něco zlákat. Nemusí jít zrovna o situaci, kdy půjdeme s nadšením volit nějakou novou politickou stranu. Ale co třeba abych si zkontroloval, kdo svolal demonstraci, na kterou se s takovým nadšením chystám? A nebo před tím, než budu sdílet nějakou pěknou revolucionářskou fotku na facebooku z kanálu, kterému jde… víte vlastně o co? Koukli jste se na to, co dalšího sdíleli? Nebo má jen pěkné jméno? Všude slyším samé “nebuďme ovčani” a “vezměme si tuto zemi zpátky do našich rukou”, ale to bychom se jako ovce především měli přestat chovat. Začít musí každý u sebe. Platí to i tady.

Nový svět, do kterého vcházíme, je v nás, a musíme ho objevit. Nebude to žádná bitva, která se dá vyhrát nad někým tam venku. Vnímání se změní a tím i vše okolo. Je potřeba si přiznat, že Island i my všichni máme před sebou ještě spoustu práce, ale dobrá zpráva je že ještě nikdy dřív jsme neměli takhle moc kolektivně nakročeno. Pošťouchnutí přichází každým dnem a už brzy se to zhoupne :)

Pro inspiraci přikládám fotku z dnešní cesty po ledovci :)